Adera.cz

Pravidelná deratizace čeká Prahu i v letošním roce

"Na začátek bych rád popsal, jak funguje deratizace: podle zkušeností magistrátních úředníků není všeobecně známo, že ne vše pokrývá magistrát. Ze zákona je totiž za deratizaci zodpovědný majitel objektu (případně prostranství). V Praze je to tedy tak, že magistrát se stará o plochy a budovy, které patří hlavnímu městu. Dále jsou zde městské části, ty za svěřený majetek odpovídají, mimo jiné, také včetně deratizace. Pro mnohé soukromé majitele je překvapením, že i oni zodpovídají, v rámci vlastnictví objektu či prostranství, za jejich deratizaci. Zde bych podotkl, že stačí kontaktovat Hygienickou stanici, kde vlastník obdrží informace jak postupovat. Samostatnou kapitolou je kanalizační systém, tam deratizaci provádí přímo akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace a Praha na ni přispívá," popsal radní pro oblast zdravotnictví Milan Pešák.

Před zahájením deratizačních prací, stejně jako v minulých letech, vyzvou pobočky Hygienické stanice HMP průmyslová, potravinářská, školská, administrativní a další zařízení k plnění povinnosti podle zákona č. 258/2000 Sb., O ochraně veřejného zdraví, hubit epidemiologicky významné nebo škodlivé hlodavce na plochách nebo v objektech, které užívají. Při deratizačních pracích se nejčastěji používají granulové a voskové nástrahy v deratizačních staničkách opatřených varovnými štítky.

Loňská cyklická deratizace se uskutečnila v období od 1. dubna do 30. listopadu 2009 ve vybraných lokalitách a objektech se zvýšeným počtem hlodavců, které vytipovala Hygienická stanice HMP. Probíhala bez zásadních stížností a připomínek, v souladu s příslušnými právními předpisy. Svoji povinnost provádět deratizaci většina právních subjektů splnila. Zaměstnanci DDD (zkratka pro Dezinfekci, Dezinsekci a Deratizaci) firem a pracovníci kontrolních orgánů se nejčastěji setkali s drobnějšími problémy jako je například problematický vstup do objektů nebo do sklepních prostor a meziblokových dvorků, poškozené kanalizační přípojky, odcizené vstupy do kanalizace a přítomnost narkomanů či bezdomovců v daných lokalitách.

Deratizátoři položili v obecních objektech, přilehlých prostranstvích a na veřejných a zelených plochách celkem 11.200 deratizačních jednotek (jedné deratizační jednotce standardně odpovídá jeden dům, tj. jedno číslo popisné, nebo 1000m2 plochy). V kanalizaci a stokové síti položily Pražské vodovody a kanalizace a.s. na 10.300 kg nástrah.

Dezinsekce nebo desinsekce?

Dezinsekce neboli odhmyzování

Dezinsekcí (desinsekcí) nazýváme hubení škodlivého hmyzu a jiných členovců, nejčastěji rusa domácího, mravence farao, švábů, štěnic či blech. Její úspěšnost závisí především na odolnosti konkrétního škůdce, místě jeho výskytu a zkušenostech firmy, která zásah provádí.

Obvykle rozdělujeme dezinsekce (desinsekce) na preventivní, represivní, jednorázové a průběžné. V poslední době si naši zákazníci oblíbili také systém integrované ochrany, který zahrnuje monitoring objektů i samotné odhmyzování podle potřeby.

Dezinsekce či desinsekce? Známe odpověď

Každého z nás někdy zaskočí neznámé slovo, jehož správný tvar si raději ověříme v pravidlech. Do češtiny totiž neustále pronikají cizí výrazy a občas je jejich psaní tvrdým oříškem i pro veterány českého jazyka. Třeba jako v případě dezinsekce (desinsekce), kde si mnoho lidí láme hlavu, zda použít „s“, nebo „z“. A co na to jazyková příručka?

„Ve slovech zdomácnělých, kde se původní [s] vždy v češtině vyslovuje jako [z], se podoby se [z] považují za základní, tedy stylově neutrální.“

Toto pravidlo se ale netýká jen dezinsekce. Stejně postupujeme i u jiných slov jako například dezert, dimenze a dezinfekce. Můžete se o tom sami přesvědčit třeba v posledním vydání pravidel českého pravopisu nebo v Jazykové poradně ÚJČ AV ČR. Slovo desinsekce vám označí za chybné také kontrola gramatiky textového editoru Microsoft Word.

Malá rekapitulace na závěr

Sami vidíte, že čeština nakonec není tak složitý jazyk, jak se může zdát. Až někdy příště zase narazíte na slovo dezinsekce a budete přemýšlet nad jeho bezchybným tvarem, vzpomeňte si na dnešní článek. Správně je dezinsekce, nikoli desinsekce.

Desinfekce nebo dezinfekce?

Dezinfekce, jak ji (ne)znáte

Encyklopedie Wikipedia popisuje dezinfekci (desinfekci) jako "ničení vegetativních i dormantních (sporulujících) mikroorganismů pomocí chemických a fyzikálních metod". Dezinfekce (desinfekce) prostor je důležitá především pro nemocnice, sklady potravin, gastronomické provozy a další místa, kde je nutné minimalizovat riziko infekce. Stále častější jsou ale také dezinfekce (desinfekce) bytů a rodinných domů.

Obvykle se dezinfekce (desinfekce) provádí v rámci deratizace, dezinsekce nebo při vyklízení. Její úspěšnost závisí na použité technologii a samozřejmě také na zkušenostech firmy, která dezinfekci (desinfekci) zajišťuje.

Dezinfekce, desinfekce nebo snad obojí?

Pokud se podíváte do starších vydání pravidel českého pravopisu, zjistíte, že se jejich názor na psaní slova dezinfekce (desinfekce) liší. Stačí však zalistovat v nejnovějších pravidlech, jejich on-line verzi nebo třeba v internetové jazykové příručce a dozvíte se, že správně je dezinfekce.

Pravda leží někde uprostřed. Můžeme psát dezinfekce i desinfekce, ovšem stylově neutrální je dezinfekce se z. "Pokud se přejatá slova vyskytují v jazyce jen zřídka, má přednost původní pravopis. V případě, že jsou tato slova v češtině již zdomácnělá, můžeme se řídit spisovnou výslovností. Slova tak přejímají český pravopis. Desinfekci vyslovujeme se z, a proto ji s touto souhláskou i píšeme," vysvětluje korektor českého jazyka Martin Kavka.

Závěrem

Na konci článku nezbývá než připomenout, že správně se píše dezinfekce, a nikoli desinfekce. Český jazyk je však plný výjimek, a tak vás prakticky stejné dilema čeká třeba u slov deratizace (deratisace) či dezinsekce (desinsekce). O tom ale zase někdy příště.

Dezinsekce

Kde je nutné dezinsekci provádět a které druhy hmyzu a členovců nejčastěji hubíme

Zdravotnická zařízení

mravence faraóna, rusa domácího, švába obecného, cvrčka domácího a jakýkoliv jiný druh členovce

Hotely a ubytovací zařízení

štěnici postelní, blechy, rusa domácího, švába obecného, mravence faraóna

Byty

rusa domácího, štěnici postelní, blechy, komáry, mravence faraóna, mravence domácího, mravence drnového, mouchy různých druhů, cvrčka domácího, rybenku obecnou

Chalupy, chaty a jejich bezprostřední okolí

vosy, komáry, klíšťata, mouchy mnoha druhů, mravence různých druhů,

Restaurace, kuchyně veřejného stravování, potravinářské provozovny a výrobny, sklady a jiné komerční provozy

rusa domácího, švába obecného, mravence faraóna, mouchy různých druhů, cvrčka domácího, švába hnědopáseho, švába amerického, škůdce potravin a škůdce skladovaných materiálů

Uvedený přehled nezachycuje zdaleka všechny duhy, které mohou škodit i tak jich je značné množství. Přitom každý z těchto druhů žije svým specifickým způsobem života, vyskytuje se za specifických podmínek a škodí jiným způsobem. Některé druhy se vyskytují v okolí člověka pravidelně, některé druhy ve vnitřních prostorách budov žijí celý život, některé druhy se do vnitřeních prostor budov a jejich okolí dostávají jen za určitých podmínek. Bez pravidelně prováděné dezinsekce se těchto druhů nemůžeme zbavit.

Klíšťata nejen že mohou sát krev na lidech, psech a kočkách, ale mohou na člověka i domácí zvířata přitom přenést původce nebezpečných infekčních chorob.

Komáři, štěnice a blechy bodají a sají krev a jejich bodnutí vyvolává nepříjemné, svědící a dlouho přetrvávající kožní reakce.

Rus domácí, šváb obecný, mravenci a mouchy jsou obtížní, velice silně a negativně ovlivňují psychiku lidí a působí ekonomické ztráty

Škůdci potravin mohou ohrožovat zdraví lidí a působí značné ekonomické ztráty.

Ve zdravotnických zařízeních je výskyt jakéhokoliv hmyzu v jakémkoliv množství zcela nepřijatelný, protože ohrožuje zdraví pacientů přenosem choroboplodných zárodků, může narušovat funkci citlivých elektronických diagnostických zařízení a významně snižují důvěru pacientů k léčebným postupům zamořeného zařízení.

Aby byla dezinsekce účinná, je nutné poznat druh škůdce a znát dokonale způsob jeho života a místa výskytu, aby bylo možné zvolit vhodný a účinný způsob dezinsekce. Proti každému druhu hmyzu a v každém prostředí, je nutné použít vhodný způsob dezinsekce, vhodné insekticidní přípravky, vhodnou metodiku jejich použití.. Nejmodernější dezinsekční přípravky mají specifickou účinnost, to znamená, že jsou vysoce účinné, ale jen proti jednomu určitému druhu hmyzu.

Nakoupíte-li v drogerii nějaké insekticidní přípravky určené pro malospotřebitele, např. sprejové přípravky, můžete za některých okolností omezit výskyt některých škodlivých druhů hmyzu, většího a trvalejšího úspěchu však nedosáhnete.

Nejspolehlivější je, obrátit se na odbornou firmu, která bezpečně pozná druh škůdce, zjistí, jakým způsobem došlo k zamoření a provede dezinsekci nejúčinnějším a zcela bezpečným způsobem a se zárukou. Odborná firma také doporučí vhodná preventivní opatření. Objednání odborné firmy pro provedení dezinsekce v komerčních provozech (restaurace, potravinářské provozovny a výrobny, kuchyně veřejného stravování, sklady apod.) a pro zdravotnická zařízení, vyplývá ze zákona. Nejvhodnější pak je smlouva s odbornou firmou na provádění dezinsekce dle potřeby, nebo ještě lépe na dlouhodobé zajištění provozovny bez výskytu škodlivého hmyzu.

Mravenci faraóni (Farao) a jejich likvidace

Jak a kde mravenci faraóni žijí?

Samostatné plynové kotle etážového topení v každém bytě však nejsou překážkou jejich výskytu. Kromě zajištěného tepla, nalézají v každém bytě i dostatek potravy, vodu a mnoho úkrytů pro svoje hnízda a mohou se snadno rozšiřovat z bytu do bytu až posléze zamoří všechny byty. Výskyt mravenců faraónů nikterak nesouvisí s kvalitou bytů a s úrovní hygieny v nich. Jinými místy výskytu mravenců faraónů jsou nejrůznější potravinářská zařízení, kuchyně veřejného stravování, výrobny potravin a zdravotnická zařízení.

Všechny druhy mravenců, včetně mravenců faraónů, patří mezi sociální hmyz. To znamená, že žijí v dobře organizovaných společenstvech, zvaných kolonie, jak je známe například u včel a vos. Kolonie mravenců faraónů sídlí v hnízdech, která jsou dobře ukryta v konstrukci nábytku, konstrukci bytových jader, pod květináči apod. V nich je vždy několik samic (královen), které neustále snášení vajíčka, jsou zde larvy a kukly a o celé hnízdo se starají a jeho příslušníky zásobují potravou a vodou dělnice. Mravenci faraóni žijící v jednom obytném domě jsou příslušníky jedné kolonie, rozdělené do mnoha dceřiných kolonií ve většině bytů, s mnoha samicemi a ještě větším počtem dělnic v každé z nich. Příslušníci jednotlivých dceřiných kolonií se pak mohou bez problémů a podle potřeby stěhovat z bytu do bytu, do nového, většího úkrytu, když se již do původního nevejdou nebo za lepší potravou. Do sousedních domů se stěhují teplovodními rozvody.

Do nového domu se mravenci faraóni dostávají v nábytku nebo v jiném materiálu. V tom případě však musí být přestěhováno hnízdo s více než 10 dělnicemi, vajíčky a larvami. Samice nemusí být nutně přestěhována. Jestliže v hnízdě chybí, dokáží dělnice kdykoliv z vajíček vypěstovat novou generaci samic a samců. Samotné dělnice nebo samotné samice kolonii založit nedokáží. Samice, které jsou zbarveny stejně jako dělnice, jsou mnohem větší, a hnízda opouštějí zřídka, jen když jsou vylákány velice atraktivní potravou, nejčastěji v období kolem Vánoc.

Jednou nebo dvakrát ročně, podle toho, jak dobře se kolonie má, se v kolonii vylíhnou nové samice a samci, kteří při rojení nelétají, ke spáření dojde v hnízdě a mladé oplodněné samice se hned v péči dělnic účastní dalšího rozmnožování. Samci jsou jen o málo větší než dělnice, černě zbarvení a hynou brzy po kopulaci. Dělnice se dožívají asi 20 týdnů, samice žijí a vajíčka snášejí po dobu delší než 1 rok.

Mravenci faraóni potřebují ke svému životu trvalý přístup k vodě, třeba jen v odpadových sifonech. Přiživují se na jakýchkoliv potravinách lidí, nebo krmivech domácích zvířat, sladkých nebo slaných, nejraději mají bílkoviny, maso, syrové nebo tepelně upravené. Atraktivní potravu vystopují dělnice velice rychle (někdy již během několika minut) i na vzdálenost několika metrů a hojně ji navštěvují, čímž ji k nepotřebě znehodnotí. Nejaktivnější jsou mravenci faraóni brzy po začátku topné sezóny a v době před Vánoci, která je i pro ně, stejně jako pro lidi, dobou největší hojnosti. Ve zdravotnických zařízeních svými návštěvami kontaminují a znehodnocují i sterilní materiál a tím mohou ohrožovat zdraví pacientů.

Jak se mravenců faraónů spolehlivě zbavit?

Zásah odborné firmy proti nim je zcela nezbytný. Jediným vhodným a účinným prostředkem je pouze specifická požerová nástraha, kterou dělnice požírají, donášejí do hnízd, nakrmí jí ostatní příslušníky kolonie, včetně samic a larev, čímž celé kolonie likvidují. Nástrahy je nutné pokládat v topné sezóně, kdy je aktivita mravenců nejvyšší. V létě, kdy teplota uvnitř bytů kolísá v závislosti na kolísající teplotě venkovních, není účinnost nástrah zaručena, protože nižší teplota aktivitu mravenců a přijímání nástrahy snižuje. Nástraha položená kvalifikovaným způsobem mravence faraóny úplně vyhubí a ošetřené objekty zůstávají bez mravenců po mnoho let, až do jejich případného příštího zavlečení.

V obytných domů však je zcela nutné nástrahu položit do všech bytů postiženého domu i když se v některých z nich zatím třeba mravenci ještě nevyskytují. Důvodem je to, že se mravenci faraóni snadno a rychle stěhují, jak jsme jíž zmínili.

V současné době je proti mravencům faraónům neúčinnější nová nástraha označovaná jako Maxforce Quantum (výrabí Bayer Environmental Science). Má podobu průhledného gelu, aplikuje se ve formě 20 malých kapek do každého bytu a jejím vlivem mravenci vymizí již během několika málo následujících dní. Nástraha je bezpečná pro lidi, domácí zvířata i životní prostředí.

Čeho se naopak vyvarovat?

Položení nástrah svépomocí do jednoho nebo do několika málo bytů nemá valného smyslu právě kvůli již několikrát zmíněnému stěhování mravenců faraónů. Zcela nesmyslné je i použití jakýchkoliv postřiků kontaktně působícími insekticidy, byť by byly aplikovány odbornou firmou do všech bytů. Postřik mravence jen zažene na určitou dobu do jejich hnízd, aby později vyhladovělí, znovu v plné síle zaútočili.

Štěnice domácí

Jak štěnice domácí žijí

Dospělé štěnice i jejich larvy se živí pouze krví, kterou sají nejraději na lidech, ale můžou jí sát i na psech, kočkách, ptácích v kleci. Zdržují se proto nejraději v postelích, v lůžkovinách, matracích, dřevěných konstrukcích postelí nebo v těsné blízkosti postelí, v prasklinách stěn apod. tedy co nejblíže zdroje potravy. Po nasátí krve kladou samičky vajíčka, která přilepují k drsným povrchů, např. na ložní prádlo.

Dospělé štěnice žijí asi 1 rok, při pokojové teplotě dokáží hladovět asi 140 dní, při teplotě +13 0 C vydrží hladovět déle než 1 rok. Samice naklade za život až 500 vajíček, vývoj od vajíčka do vajíčka trvá asi 2 měsíce.Výskyt štěnic nijak nesouvisí s hygienou, mohou žít v bytech starých, moderních, udržovaných i zanedbaných, v hotelových pokojích jakékoliv kategorie. Štěnice se stropů do postelí nepadají.

Velikost štěnic

Vajíčka štěnic jsou bělavá, válcovitá a asi 1 mm dlouhá, jen o něco větší a světle zbarvené jsou nejmladší larvy. Dospělé štěnice jsou 5 mm dlouhé, rezavě zbarvené, zploštělé, nemají křídla, nelétají, neskáčí, jen rychle běhají.

Jak štěnice bodají a sají krev

Člověka napadají v noci, nejčastěji asi 1 hod. před rozedněním, sání krve trvá 5 – 10 min. Štěnice sají krev asi 2 krát za týden. Bodají nejčastěji na místech, která nemají lidé při spaní přikryta: na obličeji kolem očí, na pažích, zádech apod. Každá štěnice bodne vždy 3 krát krátce za sebou, žertem se říká, že má snídani, oběd a večeři.

Napadený člověk samotné bodnutí necítí, teprve později se dostaví dlouho přetrvávající a svědící reakce, která závisí na individuálních vlastnostech každého jednotlivce. Štěnice naštěstí nepřenášejí žádné choroboplodné zárodky. Štěnice bodají přibližně na stejných místech kůže, jako komáři naletující v noci do bytů. Kožní reakce po bodnutí štěnicí nelze odlišit od bodnutí jiným druhem hmyzu.

Ekologie štěnic

Štěnice se ukrývají ve skupinách, někdy až o několika desítkách jedinců, což se odborně nazývá agregační chování.

To jim usnadňuje páření po každém nasátí krve a současně zamezuje ztrátám vody z jejich těl. Úkryty a jejich okolí lze poznat podle tmavě zbarveného trusu.

Jak se štěnice šíří

Aktivně se štěnice šíří přelézáním z místnosti do místnosti nebo z bytu do bytu po chodbách i po vnější fasádě domu v létě, až na vzdálenost 30 m na jeden zátah. Přitom nemusí v původním místě výskytu ani hladovět. Mohou se rozlézat i ze zamořeného vystěhovaného nábytku.

Pasivně se šíří na neomezenou vzdálenost v zavazadlech, elektronických přístrojích, nábytku i ve svrchním oděvu. Štěnice byly nalezeny při cestování pěšky, auty, vlakem, lodí i letadly. Při podezření na výskyt štěnic v navštíveném ubytovacím zařízení je vhodné prohlédnout lůžko, matraci, lůžkoviny, čelo postele. Zavazadla by se neměla na noc pokládat na podlahu v blízkosti postele, aby se do nich štěnice nenastěhovaly a při odjezdu a hned po návratu domů, by se měla důkladně prohlédnout.

Jak se štěnic zbavíme, máme-li je již doma

Jediným spolehlivým důkazem přítomnosti je nález štěnice. Je jen málo pravděpodobné, že by někdo dokázal svépomocí a dokonale zlikvidovat štěnice ve svém bytě, domě nebo dokonce v jakémkoliv ubytovacím zařízení. Objednávka dezinsekce u odborné profesionální firmy je nezbytná a nejspolehlivější. Odborná firma také nejdříve potvrdí nebo vyloučí výskyt štěnic a seriózní firma by měla pracovat se zárukou účinnosti.

K zahubení štěnic a jejich vajíček v lůžkovinách stačí vyprání v pračce při 60 0 C, studená voda zahubí dospělé štěnice a jejich larvy až za 24 hod., vajíčka přežívají.

Co je to deratizace?

Jaké existují druhy deratizace

Deratizace může být součástí speciální ochranní dezinfekce, dezinsekce a deratizace, kterou provádí odborné firmy, nebo ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace, kterou teoreticky může provádět vlastník objektu vlastními silami. Deratizaci je dále možné členit na jednorázovou, průběžnou a ohniskovou. Tomuto rozdělení budeme věnovat samostatný článek.

K deratizaci se používají chemické látky, zvané rodenticidy nebo také deratizační přípravky, nebo lze použít mechanické pasti, do kterých se odchytávají živí hlodavci nebo jsou tito hlodavci v pastech usmrcováni.

Bylo nezvratně prokázáno, že tzv. zvukové nebo ultrazvukové odpuzovače myší a potkanů nemají žádnou účinnost.

Druhy škůdců, kteří se hubí pomocí deratizace

Potkan

Největší, nejnebezpečnější a nejčastěji z uvedených druhů je potkan. Délka jeho těla dosahuje až 30 cm a váha až 0.5 kg. Může se vyskytovat všude, kde má dostatek potravy, přístup k vodě a může si vyhrabat nory pro hnízdění. Trvalým zdrojem potkanů je městská kanalizace a zanedbané objekty živočišné výroby. Potkan je všežravec, dává však přednost kvalitním potravinám a krmivům, jako je maso a zrní. Denně spotřebuje asi 20 g potravy. Rychle se množí, samice vrhá mláďata 4 až 6 ročně. Potkani se dožívají asi 1 – 2,5 roku.

Krysa

Méně častá je krysa, která je suchomilná, zdržuje se nejčastěji ve vyšších patrech a půdách hospodářských budov po proudu řeky Labe od Mělníka. Krysa je o něco menší než potkan, tmavěji zbarvená, ocas je delší než tělo.

Myš domácí

Myš domácí je z uvedených druhů nejmenší, její délka těla (bez ocasu) dosahuje 10 cm, barva srsti je šedohnědá. Může se vyskytovat na všech místech, kde nachází dostatek potravy a úkryt, včetně skladů, prodejen a výroben potravin, sklepů, bytů apod.. Pokud má přístup k ovoci nebo zelenině, nemusí mít ani přístup k vodě. Denně spotřebuje 3 – 5 gramů potravy. Množí se ještě rychleji než potkan, samice vrhá 5-6 mláďat, 6 – 10 ročně. Myši domácí se dožívají 1 roku.

Čím tito hlodavci škodí? Každý z nich denně spotřebuje výše uvedená množství potravy – potravy lidí nebo krmiv pro domácí zvířata. Několika násobně větší množství potravy a krmiv však znehodnotí tím, že je rozkoušou, rozhrabou, znečistí močí a trusem.

Porušují stavební prvky budov a konstrukcí, ohlodávají kabely, plastiková potrubí, podlahy, nábytek, obaly a jakékoliv další materiály, pokud neodolají jejich zubům a drápům.

Nejzávažnější však je, že ohrožují zdraví a dokonce životy lidí i domácích a hospodářských zvířat tím, že v jejich moči a trusu se vyskytují choroboplodné zárodky, které hlodavcům nevadí, ale mohou vyvolávat závažná, někdy i smrtelná onemocnění lidí i zvířat. K tomu stačí, aby jejich trus kontaminoval potraviny nebo jejich moč přišla do kontaktu s lidskou kůží.

Jaká jsou preventivní opatření proti potkanům, krysám a myším

Preventivní opatření spočívají v tom, že potraviny, krmiva i odpadky uskladníme tak, aby k nim neměli hlodavci přístup a stavebními úpravami zabráníme pronikání hlodavců do objektů.

Deratizace: Pokud se již potkani, myši nebo krysy vyskytují uvnitř budov, nebo v jejich okolí, je nejvhodnější objednat odbornou firmu, která je kvalifikovaným a bezpečným způsobem zlikviduje a doporučí, případně i provede opatření, omezující jejich příští výskyt.

Vosy a sršně - jeich život a likvidace.

Hnízdění a rozmnožování vos a sršňů

Vosy žijí v koloniích, podobně jako včely a mravenci. Kolonie je složená z 1 samice a mnoha dělnic, což jsou vlastně samice s nevyvinutými pohlavními orgány. Vosy mají hnízda a plástve vystavěná z papírovité hmoty, kterou si sami vyrábějí ze starého dřeva, které okusují. Hnízda jsou ukryta v zemi, původně v opuštěných norách myší nebo hrabošů, pod střechami domů, kůlen, mezi okenicemi, v dutinách stromů a stěn domů apod. Samice na jaře vyhlédne vhodné místo a začne stavět plástve a do nich naklade prvá vajíčka. Samice pak sama krmí larvy, jakmile se však vylíhnou prvé dělnice, předá veškerou péči o další larvy, stavbu a ochranu hnízda jim a sama již jen snáší vajíčka. Přibývají dělnice a kolonie se rozrůstá, zvětšuje se hnízdo nejčastěji do průměru 20 – 30 cm, během léta dosahuje počet dělnic až 2000 - 5000. Koncem léta se vylíhnou i nové samice a samci, kteří hnízdo opustí, spáří se, samci uhynou a samice v úkrytu přezimují. S nástupem mrazů uhynou všichni příslušníci původní kolonie, včetně staré samice.. Mladé samičky na jaře vyhledají místo pro novou kolonii, nikdy neosídlí hnízdo staré. V našich podmínkách jsou hnízda vždy jednoletá.

Dospělé vosy, tj. dělnice a samice, se živí nektarem květů, sladkými plody, ale lákají je všechna sladká jídla lidí. Pro své larvy však loví dělnice hmyz, mouchy, housenky apod. které kusadly rozmělňují a donášejí do hnízda. V tomto případě jsou vosy užitečné. Larvy však nekrmí rozmělněným hmyzem jen z čisté lásky. Larvy krmené bílkovinami produkují sladký sekret, které dělnice s potěšením olizují. Tento způsob vzájemné výživy s vědecky nazývá trofalaxe.

Bodnutí včelou nebo sršněm

Dělnice vos nejsou útočné, dokud se necítí být napadeny, ale jakémukoliv napadení, úmyslnému nebo neúmyslnému, a zejména při ohrožení hnízda se brání ostrým a dlouhým žihadlem. Vosy naletují často na zralé ovoce ať již na stromech nebo na talíři na stole a vykusují v něm otvory. Naletují i na potraviny jak sladké tak bílkovinné. Aktivní jsou jen ve dne a při vyšších teplotách se jejich aktivita zvyšuje. Vosí bodnutí v každém případě palčivě bolí, nejsilněji bodnutí sršní. Další reakce pak závisí na místě bodnutí a na dispozicích a zdravotním stavu postiženého jedince. V krajních, nikoliv však ojedinělých případech, může dojít i k úmrtí. Proto je nutné při silnějších zdravotních potížích po bodnutí vosou vyhledat neodkladně lékaře. Nejnebezpečnější jsou bodnutí do úst při ukousnutí ovoce s vosou a nejohroženější jsou děti. Vosa použití žihadla bez problémů přežívá.

Likvidace vos a sršňů

Pokud se hnízda vos vyskytují v blízkosti obytných domů, chat a chalup měla by být zlikvidována dříve, než dosáhnou maximálního rozvoje a dříve než dojde k napadení lidí. Svépomocí a bez potřebných zkušeností a vybavení toho lze dosáhnout jen velice obtížně, vhodnější je objednání odborné firmy k likvidaci vos a sršňů.

Někdy mohou vosy i ve větších počtech naletovat na ovoce na zahradě, terase i do místností, někdy až ze vzdálenosti kolem 900 m, protože jsou velmi dobrými letci. V těchto případech je nalezení a zničení hnízda nemožné. Počty naletujících vos lze účinně snižovat speciálními pastmi s návnadou.

Čištění a dezinfekce pokožky

Jaké organismy žijí na naší kůži

Na kůži jsou přítomny jak nepatogenní tak patogenní mikroorganizmy, které udržují nízké pH pokožky, mastné kyseliny a lysozym. Mikrobiální flóra vlasů je podobná pokožce. Při poranění pokožky mohou pronikat mikroby do podkoží a vznikat záněty kůže. Rezidentní flóra (vnitřní, stálá) je tvořena mikroorganizmy, které se pravidelně v dané oblasti a věku vyskytují. Jestliže je porušena, rychle se obnovuje. Tranzientní flóra (vnější, přechodná) pochází z vnějšího prostředí, může být na kůži nebo sliznici několik hodin, dnů nebo týdnů. Pokud je normální mikrobiální flóra narušena, může vzniknout onemocnění. Přenosná kožní flora pak představuje kontaminující mikroflóru, která může krátkou dobu na rukou přežívat, může se však lehce stát i běžnou flórou. Ruce jsou osídleny celou řadou mikroorganismů, které zabezpečují ochrannou mikrobiální barieru. Je na nich však i celá řada mikrobů, které se na ruce dostanou z okolního prostředí při práci a ostatní činnosti.

Bakterie na částech těla

Oční spojivky jsou osídleny podobnými mikroby jako pokožka. Mrkání a chemická skladby slz brání trvalému usídlení infekčních agens. V dutině ústní se nachází velké množství mikrobů (bakterie, kvasinky a viry). Při špatné hygieně se může narušit vzájemná rovnováha a může docházet k zubnímu kazu, zánětům dásní a kořenů zubů.

Kůže každého člověka má určitý stupeň odolnosti vůči zevním vlivům. Opakované působení negativních faktorů však způsobuje její podráždění, které může vést k zánětu pokožky – dermatitidě nebo ekzému. Kontaktní iritační dermatitidu vyvolává dráždění pokožky působením silně dráždivých látek. Pokud na kůži působí prostředek opakovaně, může narušit kožní ochrannou barieru a mohou vzniknout projevy chronického zánětu. Také neléčená nebo nesprávně ošetřovaná pokožka bývá náchylnější k rozvoji různých typů ekzémů. Kontaktní alergický ekzém vzniká po opakovaném styku s látkou (alergenem), který ho vyvolává. Jedná se o projev pozdní přecitlivělosti, ke vzniku ekzému dojde až po určité době, zpravidla po 24 – 48 hodinách. Projevuje se červenými svědivými pupínky nebo puchýřky na místě, kde se alergen dotýkal pokožky. Na některé chemické látky vzniká přecitlivělost již po krátké době (soli kovů, niklu, chrómu, kobaltu, místně používaná léčiva, kosmetika, parfémy, konzervační látky, lanolin, přírodní a syntetické pryskyřice, kovová bižutérie, módní doplňky apod.)

Práce ve vlhku je pro kůži rukou nevýhodná, pokud ale současně působí i agresivní chemické látky, dochází k poškození kůže rychleji. Kožní zánět vzniká často postupně. Pokožka pálí, je suchá a začervenalá. Také nehtové ploténky mohou být opakovaně chemickými látkami drážděny. Projevuje se to zvýšenou lomivostí, štěpením, podélné a příčné rýhování může vzniknout v souvislosti s dermatitidou, která postihuje okolí nehtů, ale může být i projevem jiných kožních a interních onemocnění.

Při používání koncentrovaných mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a rozpouštědel je nutné používat ochranné rukavice. Také při ruční práci na zahradě, stavebních pracech, práci se silnými alergeny (rostliny, lepidla, cement, nátěrové hmoty apod.) používáme na ruce ochranné prostředky a rukavice v závislosti na stavu pokožky a změnám na nehtových ploténkách. Při práci s chemikáliemi je nutné respektovat návody a doporučení výrobců a jejich varování co se stane, jestliže se prostředek dostane do přímého kontaktu s kůží. Lidé se sklonem k ekzémům by měli pod rukavice nosit bavlněnou vložku. K mytí by si měli vybírat kvalitní mýdla a mycí gely, které pomáhají udržovat ochranný film, který pokožka vytváří. Změna pH kožního povrchu, nadměrné vysušení a odvodnění vede k porušení bariérové funkce kůže. Regenerační krémy účinně pomáhají v péči o pokožku. Kůži také prospívají vitamíny A, C a E, citronová šťáva, zředěný roztok octa, vazelína.

Při úklidu jsou také lidé vystaveni riziku astmatu, respiračních onemocnění a to jak v domácnostech, na pracovištích ale hlavně ve zdravotnických zařízeních. Je třeba, aby se profesionální pracovníci v úklidu chránili před negativními účinky chemických látek všemi možnými prostředky. Při vdechování chemikálií, mezi ně patří i čistící prostředky, pára z pracích prášků, bělidel a dalších prostředků a jejich kombinací, si mohou poškodit zdraví.

Při úklidu mohou vznikat i nejrůznější úrazy jako jsou zlomeniny kostí, otevřené rány, zhmožděniny žeber a páteře apod. Používat by se měla vhodná obuv s rovnou a protiskluzovou podrážkou. Dále zvolit fixní místo pro kbelík či vysavač aby se "nepletly pod nohy". Velké riziko uklouznutí představuje i do vysokého lesku nablýskaná podlaha.

Kůži je také nutné chránit před ultrafialovým zářením, které výrazně přispívá ke vzniku nejzhoubnějšího kožního nádoru melanomu. Ultrafialové sluneční záření již u dětí nastartuje vznik mateřských znamének, které zvyšují riziko vzniku melanomu ve vyšším věku. Používat by se měly krémy s ochranným faktorem 30. Rozhodující pro léčbu melanomu je včasná diagnóza.

Dezinfekce rukou

Dezinfekce rukou má poměrně dlouhou historii. Maďarský lékař Ignác Philips Semmelweis (1847) prokázal, že pokud si vyšetřující lékař umyje ruce roztokem chlorového vápna, zamezí se výskytu horečky omladnic, na kterou umíralo mnoho rodiček. Objev Louise Pasteura (1862), že hniloba je způsobena bakteriemi a důkaz Lemairea (1863), že mikroorganizmy lze ničit karbolovou kyselinou, vedly k zavedení antisepse v chirurgii Josephem Listerem (1867). Karbolové roztoky však vyvolaly různé vedlejší nepříjemné až nebezpečné místní a celkové příznaky, proto se začaly hledat k chemické dezinfekci pokožky méně škodlivé látky. Začal se používat 1 promilový roztok sublimátu, který však při dlouhém používání také působil škody na zdraví. Alkohol v 70% byl pro dezinfekci rukou zaveden F“urbringerem (1888). Vtíral se do rukou 3 minuty, pak se ruce myly 1 promilovým sublimátem po další 3 minuty. Alkohol rozpouští tuk na povrchu kůže a tím umožní působení sublimátu na kožní mikroorganizmy. Ahlfeld (1895) prokázal baktericidní účinnost alkoholu, zejména na stafylokoky. Nejúčinnější se prokázal 70-80% etylalkohol, 60-80% n-propylalkohol a 60-70% izopropylalkohol (Neufeld a spol. 1963). Požaduje se vtírání do rukou po dobu 3-5 minut. Nevýhodou alkoholu je, že jeho účinnost klesá v nižších i vyšších koncentracích (vysušuje bakterie), neusmrcuje spóry a viry a mechanicky se z kůže neodplavuje. Proto je nutné předchozí očištění pokožky mýdlem a vodou. Má časově omezený účinek, po krátké době se mohou nové mikroby dostat z hlubších vrstev kůže na její povrch. Účinkem alkoholu dochází ke snížení kožní sekrece, k jejímu vysušování, pokožka je suchá, drsná a náchylná k trhlinám. Pokud se alkohol denaturuje 1% benzínem může docházet k alergickým kožním projevům. K dezinfekci rukou se také používaly chlorové prostředky, který zapáchaly a ruce vysušovaly. Širokého uplatnění se doznaly roztoky na bázi kvarterních amoniových solí, jejichž účinnost je podmíněna přímo zásahem do fermentového systému mikroorganizmů, snižují povrchové napětí roztoku a tím umožní lepší styk s mikroorganizmy. V alkalickém prostředí jejich účinnost klesá. Vytvářejí film, který na kůži po jejich zaschnutí trvá několik hodin. Po dlouhém používání však kůže pozbývá následkem odtučňování vláčnosti a může se vytvořit přecitlivělost, nemají tak silný baktericidní účinek jako alkoholy. Fenolové, kresolové a hexachlorofenové prostředky se dnes nepoužívají. Váží se na keratinové vrstvy kůže a mají kumulativní charakter, působení je bakteriostatické. Jodofory se používají k dezinfekci kůže a sliznic, k antiseptickému ošetření ran, k léčení bakteriálních a plísňových onemocnění, působí na viry a prvoky. Nedoporučuje se používat u dětí do 6 měsíců a u onemocnění štítné žlázy. Peroxokyseliny mají široké spektrum dezinfekční účinnosti včetně spór, nemají reziduální působení.

Mezi látky působící reziduálně patří KAS, chlorhexidin, triclosan. Rychlý dezinfekční účinek mají alkoholy, peroxid vodíku a peroxokyseliny. Alkoholy mají tu výhodu, že rychle vysychají a ruce zůstávají suché. Jeho nevýhodou je značné lokální dráždění pokožky při porušení celistvosti pokožky a dráždění sliznic. Přípravky dále mají velmi nízký bod vzplanutí. Proto při používaní alkoholových přípravků při následném použití elektrických přístrojů se musí počkat do úplného zaschnutí. Pozornost se musí věnovat jejich skladování a použití v blízkosti elektrických přístrojů a otevřeného ohně.

Počítat je třeba i s možnou inkompatibilitou přípravků. To znamená, že při použití anionaktivního mýdla při následné aplikaci přípravků na bázi KAS důkladně opláchnout pitnou vodou, aby nedocházelo k neutralizaci dezinfekčního působení přípravků.

Ruce se pravidelně umývají nejlépe tekutým mýdlem a teplou vodou. Kartáče se používají vyjimečně pouze na lůžka nehtů, nesmí se použít, jestliže se ruce dezinfikují alkoholovými přípravky (podráždění a pálení pokožky). Dávkovače na mýdlo a dezinfekční přípravky se po výměně náplně celé dezinfikují ponořením. Alkoholové dezinfekční prostředky se aplikují na suché ruce a vyčká se požadovanou dobu nebo do úplného zaschnutí. Do vodných roztoků se ruce na požadovanou dobu ponoří. Ruce se utírají nejlépe do jednorázových ručníků. Dezinfekce rukou se musí provést vždy po manipulaci s biologickým materiálem a použitým prádlem prostředkem s virucidním působením. Ochranné rukavice se používají individuálně na suché ruce. Po skončení práce se ruce omyjí vodou a mýdlem, osuší a ošetří se regeneračním přípravkem. Ve zdravotnictví se ruce ošetřují postupem hygienické a chirurgické dezinfekce rukou. Dezinfekce rukou patří k nejdůležitějším opatřením proti přenosu infekčních nákaz. Tam, kde by mohlo dojít k přenosu infekčních nákaz nebo kontaminaci výrobků je nutné, aby se ruce dezinfikovaly, případně používaly ochranné rukavice. Týká se to nejen činností ve zdravotnické a veterinární oblasti, v provozovnách péče o tělo, ale i při zpracování a výrobě potravin, při výrobě léčiv, kosmetických výrobků, v obchodu apod.

O pokožku rukou je nutné neustále pečovat. Je poškozována jak povětrnostními vlivy, tak škodlivými látkami, se kterými se člověk dostává do kontaktu ve svém soukromém a pracovním prostředí. Ne náhodou se v bezpečnostních předpisech ukládá povinnost, aby se po činnostech, které mohou poškodit pokožku rukou, provedlo umytí vodou a mýdlem a ošetření regeneračním krémem.

Stupeň kontaminace rukou je při různých pracovních činnostech v přímé závislosti na rizikovosti pracovních činností a v přímé závislosti na rizikovosti úkonů. Závisí i na stupni mechanického zašpinění, protože platí, že špína je nositelem mikrobů.

Přenos mikroorganismů kontaminovanýma rukama může být přímý nebo nepřímý. Přímý přenos se uskutečňuje kontaktem, dotykem rukou personálu s kůží, případně sliznicí člověka. Nepřímý přenos je ovlivněn dvěma faktory - schopností mikroorganismů přežít dostatečně dlouho ve vnějším prostředí a existencí vhodného prostředku s jehož pomocí dojde k přenesení původce nákazy na dalšího člověka či materiály (léčebné a diagnostické pomůcky a nástroje, léčebné roztoky, apod.)

Hygiena rukou se musí skládat ze tří kroků:

Mytí rukou
Dezinfekce rukou
Péče o ruce

Časté a intenzivní mytí rukou vodu a mýdlem, oplachování teplou vodou s následným sušením chronicky dráždí ruce, vysušuje pokožku, přičemž mohou vznikat bolestivá mikrotraumata a zvyšuje se dispozice kůže k napadení patogenními mikroorganizmy. Největší chybou se jeví kombinace častého důkladného mytí rukou levným mýdlem a teplou vodou (někdy dokonce i za použití kartáčku) s občasnou aplikací malého množství alkoholového dezinfekčního přípravku, které často vede k postupnému snižování frekvence dezinfekce rukou, protože aplikace alkoholu na mytím poškozenou kůži rukou vyvolává pocit pálení.

Po hygienické dezinfekci následuje ošetření rukou ochranným krémem. Význam doporučeného postupu spočívá v tom, že minimalizujeme málo účinné mytí rukou, při kterém navíc dochází k opakovanému narušení ochranné tukové vrstvy pokožky. To může vést k pronikání škodlivých látek z prostředí narušenou kůží do organismu nebo i k vzniku alergií.

Nejdůležitější zásady mytí a dezinfekce rukou

Mechanické mytí rukou jejich dezinfekci neřeší, mikrobiologický obraz pokožky rukou se po mytí tekutým či tuhým mýdlem změní minimálně,
Ruce mohou být zbaveny mikroorganismů pouze krátkodobě, a to pouze po správně provedené dezinfekci rukou (expozice 30 s, cca 3 ml dezinfekčního roztoku), proto je třeba tento postup realizovat v prevenci šíření mikrobiálních kmenů co nejčastěji,
Úroveň mikrobiální čistoty rukou i pracovního prostředí je kolektivní záležitostí, která závisí na časté a pečlivě prováděné hygienické dezinfekci rukou všech zaměstnanců,
Správně provedená dezinfekce rukou je ekonomicky nejefektivnější postup omezující šíření patogenních mikroorganismů.
Účinnost mytí a dezinfekce rukou snižují náramky, řetízky a prsteny, pod kterými mikroorganismy přežívají, proto je nutno před prací je sejmout. 6.Nedoporučuje se nošení dlouhých a umělých nehtů. Nejvíc mikroorganismů se nachází pod nehty a v jejich okolí, navíc dlouhé a umělé nehty způsobují problémy s navlékáním rukavic a zvyšují pravděpodobnost jejich perforace.
Po sejmutí rukavic je nutné umýt si ruce teplou vodou a mýdlem. 8.Po ukončení práce se ruce umyjí mycí emulzí s teplou vodou a po osušení se ošetří kvalitním regeneračním krémem.
Dávkovací zařízení je nutné udržovat v čistotě, při každé výměně náplně se řádně uvnitř vymyje, umyje i zvenku a dezinfikuje, případně sterilizuje:
Mytí a dezinfekce rukou je nejjednodušší a nejdostupnější způsob, jak zamezit přenosu infekce.

Dezinfekce pokožky se provádí před porušením celistvosti pokožky (tetování, pearsing, nastřelování náušnic), injekčním podání léků, očkováním, odběrech, operačních zákrocích apod. Používají se přípravky doporučené k dezinfekci pokožky barevné (označují ošetřenou plochu) nebo bezbarvé (při hodnocení očekávaných barevných změn pokožky). Při použití elektrických přístrojů (elektrokaurerů) nebo při práci s přístroji pod elektrickým proudem se musí vyčkat do důkladného zaschnutí alkoholových přípravků. Před výkony, operacemi a po nich musí být zajištěna řádná hygienická očista celého těla pacienta Tělo pacienti kolonizovaných MRSA rezistentními kmeny stafylokoků se dezinfikuje specielními přípravky. K dezinfekci sliznic se používají schválená antiseptika. Při dezinfekci pokožky se používají látky, které minimálně dráždí, musí však usmrcovat mikroorganismy ve velmi krátké době. Někdy je výhodné, aby účinné látky měly dlouhodobý reziduální účinek (dlouhodobě potlačován růst reziduální kožní flóry), někdy jsou rezidua účinných látek na závadu (např. při zpracování potravin).

Bylo prokázáno, že není možné žádným žádnými prostředky zničit na pokožce a v ní samé všechny mikroorganizmy. Je nutné se ale preventivně snažit, o to, aby se na kůži neusídlily patogenní mikroorganizmy. Přenosu infekce z rukou nejlépe zabrání nošení rukavic. Ty se však při práci mohou poškodit, po delší době mohou být propustné pro tekutiny a mikroorganizmy.

Ukazuje se, že i v současné době je nutné hledat nové cesty směřující k zavádění specielních prostředků pro zdokonalování a zjednodušení dosavadních možností čištění a dezinfekce rukou.

Literatura

1.Metodický návod k dezinfekci pokožky. Věstník MZ ČR částka 3, 18. 5. 1995.

2.Vyhláška MZ ČR č. 440/2000 Sb., ze dne 6.12.2000, kterou se upravují podmínky předcházení a šíření onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, v platném znění.

3.Melicherčíková, V.: Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. Grada Publishing, 1998

4.Měrka V. Kožní a ranná antiseptika. In:

5.Podstatová H.: Hygiena provozu zdravotnických zařízení a nová legislativa, Epava, Olomouc, 2002, s. 178-184.

6.Šrámová H. a kol. Nozokomiální nákazy II. Praha: Maxdorf-Jessenius, 2001.

7.Maďar R, Štefkovičová M. a kol. Nemocničné infekcie, vybrané kapitoly, Banská Bystrica: Agentúra Dumas, 2004.

8.Bednář M., Fraňková V., Schindler J., Souček A., Vávra J.: Lékařská mikrobiologie - bakteriologie, virologie, parazitologie. Praha: Marvil, 1996.

Dekontaminace nákupních vozíků

Velkoplošný úklid je ve většině případů zabezpečován velmi kvalitně. Systém vstupních rohoží a přístupových cest maximálně omezuje možnost zavlečení bláta a nečistot do obchodů, během pracovní doby úklidové stroje zametají a čistí nečistoty, aby se zabránilo prášení. Jak to ale vypadá s nákupními vozíky? Většinou se skladují v krytých prostorách ve vnitřních prostorách obchodů, někdy ale jsou ve venkovním prostředí, minimálně chráněném před povětrnostními vlivy. Systém vratných mincí nebo kolků zabezpečuje, že zákazníci vozíky vrací na stanovená místa a nenechávají je volně na parkovištích, případně nejdou z ruky do ruky zákazníků. Většinou se do košíků vkládá zboží v obalech, ale může se stát, že se něco rozbile, rozlije, rozsype a pak to pochopitelně odnese nejen podlaha, ale i nákupní vozíky. Tam, kde jsou vybudovány obchody před delší dobou, můžeme vidět nákupní vozíky špinavé jak zevnitř, tak i jejich madla, barvy se vytrácejí, kryty se odlupují.

Položili jsme si následující otázky a hledali na ně odpovědi ze zahraničních zdrojů:

Kdo se zabývá znečištěním nákupních vozíků, respektive veřejně používaných zařízení?
Čím jsou tyto předměty znečištěny a bakteriálně kontaminovány?
Která skupina obyvatel je nejvíce ohrožena?
Existuje konsensus k dané problematice?

13.2.2006 byla v The Korea Times publikována zpráva, že na prvním místě v bakteriálním znečištění veřejně užívaných zařízení jsou držadla nákupních košíků. (1) Zprávu zveřejnila Chung Zun-chee, vedoucí The Korea Consumer Protection Board v Soulu. Podle jejich výzkumu na držadlech nákupních košíků nalezli v průměru 1 100 CFU/10 cm2 (CFU - colony forming units - množství kolonií životaschopných mikrooganismů). Mezi mikroorganismy, které na běžně užívaných veřejných zařízení nalezli, byl i Staphylococcus aureus. Pravděpodobně první zprávy o kontaminaci nákupních košíků se na internetu objevily již v roce 2000 v 7NEWS REPORTS. (2) Dr. Richard Miller, Department of Microbiology and Immunology, Univerzita Lousville, Kentucky, USA, předpokládá znečištění nákupních košíků (například syrovým masem a zeleninou) a z toho plynoucí možnost následné kontaminace potravin určených k přímé konzumaci. Za další zdroj možného přenosu infekce (infekčních agens) na nákupní košíky považuje dr. Miller ruce, ústa a dětské pleny.

Kontaminaci dětských sedaček v nákupních košících prostřednictvím znečistěných plen předpokládá i dr. Debra Huffmann. Při testování povrchu nákupních košíků zjistila na třetině sledovaných sedaček koliformní baktérie.(5) Andrea Fontaine z Foods Reasearch Laboratories nalezla na povrchu testovaných nákupních košíků koliformní baktérie, stafylokoky, plísně a kvasinky shodně s testem provedeným Inside Edition, USA. (2, 4)

Velkou studii zabývající se výskytem virů a baktérií na povrchu předmětů frekventovaných veřejností provedla v letech 1999-2003 dr. Kelly Reynolds, Enviromental Research Laboratory, Dpt. of Soil, Water and Enviromental Science, Univerzita Arizona, USA. (3). U jednotlivých vzorků ve studii byla provedena analýza a v různém zastoupení detekována přítomnost koliformních baktérií, bílkovin a biochemických markerů, svědčících pro přítomnost krve, hlenu, slin, potu a moči. Třetím nejvíce znečištěným povrchem byla podle této studie držadla nákupních košíků (21% testovaných držadel bylo kontaminováno tělními tekutinami).

S cílem zjistit, jak se baktérie z nákupního košíku dostávají k nakupujícímu a dítěti posazenému v košíku, byl povrch košíku natřen neviditelným fluorescenčním markerem.(4) (Jakýkoliv kontakt s markerem je viditelný v tzv. černém světle - měkkém UV záření). Při podobném testu s fluorescenčním značením veřejně používaných ploch bylo kontaminováno 86% exponovaných osob a 82% testovaných si marker na svých rukou odneslo během několika hodin až domů. (3) . U dítěte sedícího v nákupním košíku byly stopy po markeru nalezeny na ústech, očích a čele, podobně jako u jeho matky. (4)

Za nejvíce ohroženou skupinu obyvatel, která přichází do kontaktu s kontaminovanými povrchy a hrozí jí riziko infekce jsou považováni staří lidé, děti a imunokomprimovaní jedinci. (2, 4)

Jako základní prevence přenosu infekčních chorob obecně se mimo jiné doporučuje (ve shodě s doporučením WHO) důkladné mytí rukou mýdlem pod tekoucí pokud možnou teplou vodou.(7, 1)

Možností jak omezit riziko přenosu infekčních agens z nákupních košíků na spotřebitele je více. Spotřebitelům jsou nabízeny nasazovací kryty na držadla nákupních košíků, které by měly chránit spotřebitele samotné i ostatní nakupující před kontaktem z infikovaným povrchem. (8, 9, 11). Malým dětem, které obvykle sedí v nákupním košíku, je věnována obzvláště velká pozornost. Mnoho výrobců nabízí rodičům ke koupi přenosné látkové kryty na dětské sedačky nákupních košíků.(5, 6). Nakupujícím se dále doporučuje otření držadla nákupního košíku antibakteriálním ubrouskem (5) a pro obchodní řetězce sanitace samotných nákupních košíků (4, 10).

Závěr a doporučení

Mikroorganismy jsou přítomny kdekoliv kolem nás, včetně našich rukou a oblečení a mohou být přítomny i na předmětech zdánlivě čistých. Člověk žije v koexistenci s baktériemi celá tisíciletí a běžné dávky baktérií posilují a stimulují lidský imunitní systém. (12) Bakteriální a jiné znečištění nákupních košíku včetně madel a sedaček pro děti bylo potvrzeno v několika testech. Na povrchu košíků byly nalezeny koliformní baktérie, viry a stopy tělních tekutin. Za nejvíce ohroženou skupinu obyvatel, která přichází do kontaktu s kontaminovanými povrchy veřejných ploch jsou považováni staří lidé, děti a imunokomprimovaní jedinci. V prevenci se kromě samozřejmého mytí rukou vodou a mýdlem nabízí kryty na držadla nákupních košíků, látkové kryty sedátek pro děti a sanitace samotných nákupních košíků. Ze zpracovaných materiálů vyplývá, že nejdůležitější primární prevencí přenosných chorob je dodržování běžné hygieny (mytí rukou.) Spotřebitelům je možné doporučit postupy individuální dezinfekce, které snižují riziko přenosu infekčních agens (dezinfekční ubrousky, prostředky zabraňující kontaktu rukou s držadly nákupních košíků).

Obchody by měly mít vypracované postupy dekontaminace nákupních vozíků, zvláště umístěných ve venkovních nechráněných prostorách. Zákazníci by měli ukládat do nákupních vozíků zboží zabalené do neprosákavých obalů a ukládat je tak, aby nedošlo k jejich poškození, propíchnutí, prasknutí, vysypání či vylití. Nakoupené zboží by se mělo konzumovat až po umytí rukou. Děti by se neměly vozit ve vnitřní části vozíků, pouze na sedačkách.

Při své další činnosti se chceme zaměřit na to, jak to vypadá s mikrobiálních osídlením nákupních vozíků v našich podmínkách. Také se zaměříme na to, jak často a kdo provádí čištění, případně dezinfekci a servis nákupních vozíků. Pokud se dobereme nějakých zajímavých informací, rádi se o ně podělíme dalším sdělením.

Vycházeli jsme z následujících zdrojů

1. http://times.hankooki.com/service/print/Print.php?po=times.hankooki.com/lpage/2006

2. www.thealthyhandle.com/custom.em?pid=115573

3. Reynolds KA, Watt PM, Boone SA, Gerba CP : Occurrence of bacteria and biochemical markers on public surfaces. Int J Environ Health Res. 2005 Jun;15(3):225-34

4. http://www.babyalacart.com/insideEdition.shtml

5. http://www.fox5dc.com/_ezpost/data/3417.shtml

6. http://www.babyspree.com/index.htm

7. www.wpro.who.int/internet/files/pub/85/49b-64.pdf

8. http://www.thehealthyhandle.com/index.em?pid=76551

9. http://storesense.megawebservers.com/stores/HS299/index.html

10. http://www.purecartsystems.com/index.html

11. http://www.4u-lord.com/germbuster/SCBacteria.html

12. http://www.scienceagogo.com/news/20060115010147data_trunc_sys.shtml